Na zdi mi visí obraz s otiskem placenty mého druhého syna. Připomíná mi ale oba mé porody, protože poprvé jsem placentu neviděla vůbec, a tak má pro mne tento "portrét" symbolický význam nahrazení a hojení a podruhé jsem se placenty dokonce dotýkala a důkladně si ji prohlédla.
Jedno hřejivé dopoledne mě čekala služba u ženy, která si chtěla dopřát poporodní obnovu bříška v šestinedělí. Měla za sebou jemný porod, který proběhl doma a já se už moc těšila na její vyprávění, protože už v té době jsem měla své miminko pod srdcem a i mě dělalo ženské sdílení velmi dobře.
Příběh raného vztahu s miminkem začíná hned po porodu, když si šťastná žena přivine dítě do náruče a cele se mu odevzdá. Díky tomuto sebedarování se, ochotě vydávat se zas a znovu a hormonům po porodu pečuje o dítě vlídně, trpělivě a s pochopením. Jeho vědomým pozorováním získá porozumění pro jeho projevy a stará se o dítě...
Ženu, která mně oslovila, abych o ni pečovala při porodu, jsem poznala už daleko daleko dříve. :)
Jednou mi jedna milá žena řeka, že si myslela, že jsem vždy byla taková otevřená. Mohla jsem mít vnitřní pocit zklamání, když jsem se slyšela říkat, že ne, že to tak nebylo.
Jeden z prvních kurzů, který jsem na své cestě duly absolvovala, bylo vzdělávání Rebozo od Michaely Kalusové. Tehdy nám ukazovala i dlouhé úzké plátýnko, které se uvazovalo na bříško v šestinedělí, aby nebolela záda, neklenulo s prázdnotou dopředu a s tím i všechny orgány, k dodání tepla atd..
Léta zpátky, to jsem byla ještě malá holčička, která chodila na základku, jsme měli v osnovách pracovní činnosti a rodinnou výchovu, což byla taková směs ručních prací, základního povědomí o vaření a sbírka informací o tom, jak to v životě chodí.
Když jsem vešla do bytu mé přítelkyně v šestinedělí na návštěvu s podporou služeb poporodní duly, rázem jsem se ocitla na místě, kde se zastavil čas. Jenom jsem tam seděla a byla...A zatímco jsme si povídaly, viděla jsem svou přítelkyni změklou a zjihlou, věrně pečující o své čerstvě narozené děti.
"Ano, pláče," říkám a abych ho podnítila ve vrozené empatii, rozvádím rozhovor.
Šestinedělí je období v životě ženy, charakteristické zvýšenou citlivostí, otevřeností a zjihlostí. Žena otevřela tělo, aby přivedla nový život na svět a její srdce se zvětšilo láskou ke svému dítěti, proto má ještě stále obnažené nitro, které přímo překypuje touhou po sdílení s někým, komu by se mohla svěřit, podělit se o radost z porodu,...
Myslím, že je důležité psát i o tom, že se nám občas nedaří, že každý den je strašně těžké začínat stále znovu a zdánlivě bez jakékoli odměny a výsledek je v nedohlednu. Že být máma je to nejtěžší povolání na světě...A vzhledem k tomu, že se vedle mateřství věnuji ještě ve volném času ženám jako dula, o tom vím své a někdy je opravdu ...